Wanderlust, kapitola štvrtá

18. september 2013 at 17:00 | jamie
Netuším prečo, túto poviedku som si zamilovala a kedže sa páčila aj niektorým z vás, mala som pocit že musím pridať pokračovanie nech sa deje čokoľvek. Okrem tohto už nemám napísané žiadne pokračovanie. Naposledy som kapitolu zverejnila presne pred mesiacom a nájsť ju aj s predchádzajúcimi dielmi môžete na mojom starom blogu.
Dúfam že sa vám táto kapitola bude páčiť rovnako ako tie predchádzajúce. A ešte taká malá informácia, o chvíľku pridám do galérie fotiek ďalšiu malú sériu fotiek s názvom Game of Light


Sedela na starej drevenej stoličke, ktorá dodávala celej izbe, rovnako ako zvyšok nábytku, starý nádych. Svoje oči upierala na odraz v zrkadle. Videla seba. Seba takú, akú ju vidia všetci ostatný. Opatrne naniesla čiernu linku a svetlo rúžový lesk na pery. Boli to také malé dodatky, ktorými zakrývala veci čo na sebe nemala rada keď niekam išla. Vlasy si vyčesala do vysokého copu, ktorý stiahla vyťahanou čiernou gumičkou. Na sebe mala čierne šaty, ktoré jej končili kúsok nad kolenami. Rukávy boli čipkované a šaty krásne kontrastovali s jej svetlou pokožkou. Pred vchodom vytiahla zlaté topánk na vysokom opätku. Nosila ich iba v takéto dni. V dni keď zahodila všetko za hlavu a robila čo sa jej chcelo. Nestávalo sa to často ale vždy keď stretla niekoho kto jej zostal v hlave, chcela naňho čo najskôr zabudnúť. A jej spôsobom zabúdania bolo to že sa rozhodla užiť si jednu noc ako slobodný tvor, ktorý nemusí rozmýšlať nad ničím iným. Mohla robiť čokoľvek.

Vyšla von z bytu a zistila že pár kvapiek sa zmenilo na poriadny dážď. Človek by mal v takomto počasí ostať doma avšak ona si za svojím rozhodnutím stála. Celá premočená sa dostala na autobusovú zastávku. Autobus číslo 68 išiel presne tam kam chcela ísť a mal prísť o pár minút. Okrem ľudí z kaviarne tu nikoho moc nepoznala. Bola samotár.

Keď prišiel autobus ani si ho nevšimla, tak veľmi som bola ponorená do svojich myšlienok. Stávalo sa jej to často. Spomienka na to ako ju z jej myšlienok Amy vždy vytiahla jej na tvári vykúzlila úsmev a do očí prihnala slzy. Pretrela si oči rukou a rozmazala tak čiernu linku, s ktorou vždy zápasila. S hlavou sklonenou dole nastúpila a sadla si na prvé miesto, úplne vpredu. Mala vystúpiť na ďalšej zastávke takže ísť ďalej by bolo zbytočné. Všimla si že v autobuse bolo okrem nej ešte pár iných ľudí ale nevenovala im príliš veľkú pozornosť, rovnako ako ani oni jej. Započúvala sa do tichého šepotu ľudí a bubnujúcich kvapiek dažďa dopadajúcich na zem. Bolo to pre ňu upokojujúce. Uvažovala nad budúcnosťou a tým čo bude robiť.
Nemohla donekonečna iba kresliť a vysedávať v kaviarni.
Pozerala sa na tvár starého muža a smiala sa. Vedela že starká ju vyhreší za to že stúpila na akúsi kvetinu ale starký jej povedal nech si z toho nič nerobí. Veď to kvetina sa priplietla pod nohy jej a nie ona kvetine.
,,Je ich tu ešte veľa, starká si určite nič nevšimne ak sa začneš nahlas smiať."
Tak sa zasmiala ako keby jej práve povedal niečo veľmi vtipné. Usmial sa na ňu tým najpríjemnejším úsmevom a na hlavu jej dal veľký slamený klobúk, ktorý nosil na záhrade. Padol jej do tváre kedže bol príliš veľký. Napravila ho a usmiala sa. Začala pobehovať po záhrade, sem a tam ako motýle, ktoré tak rada pozorovala.

Bola to jej najkrajšia spomienka na detstvo a na muža, ktorý jej odkázal celý jeho majetok. Tým že nič nerobila len plýtvala jeho darom. Autobus zastal a ona vstala z miesta. Kútikom oka sa obzrela za seba lebo sa jej zdalo že niekto vstal tiež. Bola to chyba.
Úplne vzadu sedel on. Muž, ktorého stretla dnes ráno v kaviarni, vyzeral úplne inak. Ráno vyzeral šťastné a plný energie, avšak teraz vyzeral ako každý iný človek, ktorý sa strachuje o svoj život. Netušila čo má robiť. Či ho má pozdraviť alebo nie. A tak iba zbabelo utiekla.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Araiv | Web | 18. september 2013 at 18:31 | React

Teším sa na ďalší diel. Inak mohla by si spraviť niečo kde by si dávala aj tie predošlé kapitoly :)

2 jass | Web | 19. september 2013 at 16:10 | React

Jamie ty mrcha!
Toto nerob, veď ma tu ide poraziť celý diel aké je to krásne, ako všetko poctivo opisuješ, pri spomienke na detstvo sa takmer rozplačem, lebo som nikdy nemala takéhoto skvelého (vlastne teoreticky žiadneho) dedka, a potom ten bus. Keď napíšeš, že ho uvidí, srdce mi poskočí a nasadím shippovaciu výbavu, oblečenie, také tie veľké rukavice thumbsup čo nosia američania na baseball a začnem sa tešiť na koniec..
A ty to ukončíš útekom.. -.- Ako prepáč! :D
Ďalší diel, čo najskôr, lebo ma to čakanie porazí a ak sa tak stane, utorok neplatí, vieš?! :D
Skvelé, dokonalé, nádherné, melancholické, úžasné, plné talentu.
Ale to nič nemení na tom, že keď čo najskôr nebude nový diel, budem zláá. :3

Inak zaelander je bohovský, všetko úplne.. <3 Idem si ťa pridať do menu. :)) Mimochodom, ako ťa napadlo to "jamie"? :D
Lebo mňa napadol Jamie Campbell Bower. :D <3

3 Any | Web | 19. september 2013 at 16:57 | React

ah. mám tak strašně ráda tuhle povídku. a hlavně hlavní hrdinku. božínku, už chci další část. x)

4 Nell | Web | 19. september 2013 at 17:55 | React

Nejdřív jsem si říkala, kdo to je, že mně píše něco ve stylu, že mě zná. Že zná mé povídky. Jako bychom byli staří známí. Pak jsem si uvědomila, že moc blogerek, které by psaly  tak krásné komentáře neznám, a už vůbec ne ze Slovenska, jenom asi dvě. Jass a Leny. Tak jsem si otevřela blog Leny a tam stálo, že jde na jiný blog. Já jsem tak ráda, že jsi zpátky! Ne že bys odešla, ale prostě, píšeš články a tak. A dala jsi o sobě zase vědět. :3

Strašně moc děkuju za to, cos mi napsala. Je to krásné. A ještě jednou děkuju, děkuju. :3 Pokračování bude snad o víkendu, uvidíme. :)

Na ten projekt se strašně těším. Tenhle se mi hrozně líbí. A v tvém podání bude úplně dokonalý, takže fakt, palec nahoru, že se do toho dáváš. :)

Je pravda, že aby si mě někdo získal, musí být milý. Na tom jsem stejně jako ty. A cigarety nenávidím, když někdo okouří, okamžitě se od něj odvracím. Ale není pravda, aspoň podle mě, že cigarety nejsou sexy. Vzpomeň si na Augusta. Ach, co bych dala za to, vidět ho, s cigaretou v puse, modré kostkované košili a s křivým úsměvem, pohrávajícím si na ústech. Doufám, že jsi četla TFIOS, že tady nějak neplácám věci, o kterých nic nevíš. ;)
Vlastně... nikdo ideální neexistuje, protože každý bude mít nějakou chybu. Ale někoho, kdo se tomu ideálnímu bude hodně blížit, určitě jednou najdeš. všichni soudí podle vzhledu. Ne že ne. Nikdo by nechodil s někým, kdo vypadá jako bezdomovec. Ale na každém něco hezkého je. :)
Hlavně milý, to je podle mě dost důležité. :)
To je těžké, najít někoho se stejným fandom, jako jsi ty. Ale někdo se určitě najít musí. (Lannister - k čemu se to vztahuje?)

A konečně k Wanderlust, strašně jsem se od minula těšila na to, jak to přidáš. Konečně jsem se dočkala. :3

Tak tohle bylo nádherné. Strašně moc jsem se do toho vžila a nevím, jak vydržím to neskutečně dlouhé čekání, než přidáš další kapitolu.
Napsala jsi to strašně krásně, já nechápu, jak jsi to dokázala.
Ona je trošku zvláštní. Nemůžu si pomoct. Ale trochu se v ní vidím, to samotářství a sedání si v autobuse co nejdál od lidí.
A jak vzadu seděl ON, to mě dost dostalo. Jak je to možné? Tohle je tak dokonalé, ach. Musím nutně vědět, co si pomyslel, když ji uviděl.

Napiš prosím co nejdřív další, já bez toho nedokážu žít! :3

5 Sauline | Web | 20. september 2013 at 19:29 | React

Ako ja ľúbim túto poviedku! :) A ako sa mi táto časť páčila. Neopísateľne. Len sa mi trošku krátka zdala, ale nevadí. Aj tak stále nechápem tú škodoradosť ukončiť časť presne vtedy, keď sa začína diať niečo sakra zaujímavé! :D To ma zabíja.

6 Rai. | Web | 21. september 2013 at 16:37 | React

Donekonečna vysedávat v kavárně a malovat náhodou nemusí být nic špatného :D Mě by to bavilo.
Achjo, proč sakra utelka pryč? Měla se s ním dát do řeči, začli by spolu chodit, časem bydlet a žili by šťastně až do smrti. No, doufám, že to takhle jednou dopadne! :)

7 the lizz. | Web | 21. september 2013 at 16:56 | React

Ahhhh, skvělá povídka!.) Nechápu jak to děláš, máš pravdu talent.
Proč utíkala?! Nechápu to.

8 Claire Drayen. | Web | 22. september 2013 at 17:11 | React

Já prostě jenom... Proboha Jamie, okamžitě napiš další díl, prosím!! :D Mám ohledně toho hodně podobné pocity jako Jass nademnou.
Ten konec je tak příšerný (myslím tím vzhledem k nám čtenářům, jinak je samozřejmě dokonale napsaný a to všechno), ale přitom tak skutečný, protože já bych se nejspíš zachovala stejně a pak bych toho do konce života litovala.
Tohle je prostě jedna z těch úplně nejvíc nejdokonalejších povídek, jaké jsem kdy četla. Perfektně vymyšlená a napsaná.
Takže jsem fakt ráda, že jsi po měsíci přidala pokračování, protože i já jsem si tu povídku zamilovala. Je taková pokojná, ale strašlivě moc krásná. Tak ještě aby ne, když ji píšeš ty. Takže bych byla opravdu moc ráda, kdybys napsala i další díl, to by byla paráda :3

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama